Na dnešní den asi nikdy nezapomenu.. Den, kdy zemřeli tři čeští hokejisté.. Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček..

Dozvěděla jsem se to asi před hodinou na Facebooku.. Nejdřív jsem tomu nevěřila, brala jsem to jako nějaký vtip..

Okamžitě jsem se dívala na net jestli to je pravda nebo ne.. Bohužel to pravda byla.. Docela se mi zatajil dech a vyhrkly mi slzy do očí.. Je to opravdu tragédie.. Chudáci mladí kluci..

Honza byl můj druhý nejoblíbenější hráč.. Asi i proto mě to dost vzalo.. Letos na MS jsem si říkala že za rok je všechny uvidím znovu atd.. A kéž by se mi to mohlo splnit.. Bohužel už to ale není možné.. :(
Vždycky na ně budu vzpomínat.. Byli skvělí.. :'(( R.I.P.

Upřímnou soustrast rodinám zemřelých hokejistů..

Možná jsme si něco myslely už dřív ale nemluvily jsme o tom ani jedna.. Už od pohledu to není moc sympatický člověk.. Ale letošní rok se to všechno nějak ,,prolomilo''..

Začalo to někdy v únoru na lyžáku.. Byly jsme na pokoji tři kámošky.. Poprvé jsme si asi něco začaly myslet když byla kámoška na WC za prosklenýma dveřma a on šel kolem těch dveří strašně pomalu ,,krok sum krom'' a koukal se dovnitř.. Později toho dne, začal hladit zničehonic kámošku po rameni.. To už nám nepřišlo moc normální, tak jsme si ho začaly všímat trochu víc.. Na všechny šahá.. Dokonce i na kluky.. Pořád hledá záminku kdy si na vás může šáhnout.. A když už na vás nešahá, sjíždí si vás pohledem od hlavy po paty.. Což mi připomíná včerejší den..

Byly jsme zase ty tři kámošky na obědě a byl tam bohužel i náš tělocvikář.. Jelikož končila celá škola ve stejnou dobu, byla hrozná fronta.. A jelikož jsme nechtěly ať na nás zase civí, čekaly jsme, dokud řada nebude menší nebo dokud neodejde.. Jenomže ani jedno z toho se nekonalo..

Máme tam jeden stojan na tácky, ale to nás většinou učitelé seřvou že to tam nemáme dávat, ikdyž potom teda nikdo nechápe proč to tam je.. No, jenomže včera to tam dávalo docela dost lidí a nikoho nikdo neseřval.. A jelikož tam bylo ještě místo, řekla jsem si s kámoškou že to tam teda dáme když to prochází každému.. A jenom tak ze srandy jsem řekla, že bych se ani nedivila kdyby nás poslal do té fronty aby na nás mohl čumět..Fronta totiž vedla dost blízko učitelského stolu..

No a co se nestalo.. Jakmile jsme tam ty tácky daly, tak jsem hned slyšela jak na nás už volá že si máme vystát frontu jako všichni ostatní.. Tak jsme se teda postavily do té šílené fronty a vždycky jsme se nějak nenápadně dívaly nebo jsme periferním viděním viděly, jak se nám čumí na zadky.. A po celou dobu co jsme tam stály.. Z jedné na druhou přejížděl pohledem na naše zadky.. Člověk si řekne, že se jenom dívá atd.. Ale člověku to příjde po chvíli dost nepříjemné když je to denně..
Uvažujeme, že by jsme to někomu řekly.. Ale ten strach tam je.. Nechceme být za blázny kterým nikdo nevěří...

Ty dva měsíce uběhly jako voda.. Ale za sebe musím říct, že to zatím byly nejlepší prázdniny co jsem kdy zažila.. :)

Včerejší, poslední den jsem si maximálně užila.. Večer jsem vůbec nemohla usnout.. Nebyly v tom nervy nebo něco takového, jenom jsem prostě byla zvyklá chodit spát o půl třetí a teď jsem to musela omezit na půl jedenáctou.. :D

Ráno jsem pak měla budík na šestou.. Zazvonil, ale samozřejmě se mi vstávat nechtělo a tak jsem si řekla, že o půl sedmé vstávat bude stačit.. Ale nějak nestačilo.. :D

Byla jsem dost ve skluzu, ještě jsem na poslední chvíli hltala snídani.. :D Nicméně, stihla jsem to.. :D

Vítali jsme prvňáčky a jelikož jsem přišla trošku později, museli mi to ještě honem, honem vysvětlit a já jsem to nestačila pochopit.. :D Nicméně, kámoška mě vedla, takže vše dobře dopadlo.. :)
Na poslední rok nás přesunuli do jiné třídy.. Nikdo z toho není nadšený ale co se dá dělat.. Když ředitelka nařídí, poslechnout se musí.. :D

Ve třídě je interaktivka, takže už se nejspíš ze třídy nedostaneme nikde.. Vždycky jsme aspoň chodili na interaktivku do učeben.. :D A taky že je jednoduchá tabule, která není ani rozevírací.. Takže sbohem tahákům za tabulí.. :D

Taky jsem zjistila, že mě lidi ve třídě začínají strašně štvát.. :D Ale tak, snad se to zlepší.. :D Máme na poslední rok naplánováno strašně moc aktivit, takže se na tento rok docela i těším.. :)

A co vy, jak jste zvládli první den? :D Jsem dokonce četla že slováci jdou do školy až v pondělí? :D
No, nicméně, dneska mě čeká druhý trenál ve volejbalu, snad to bude už jenom lepší.. :)
Tak se zatím mějte ;))

Nebyl vlastně úplně tak první.. Chodila už jsem tam rok, ale do žaček.. Jenomže jsem kvůli věku musela přestoupit do kadetek.. A o tom prvním dnu mluvím..

Ty holky z kadetek jsem vídala, protože chodily trénovat hned po nás.. A dá se říct, že se mi k nim strašně nechtělo.. Dokonce jsem uvažovala několikrát o tom, že ve volejbalu skončím.. Ale to bych asi nezvládla, protože mám volejbal dost ráda a baví mě.. :D Takže jsem tam šla..

Jelikož vím, že když příjde někdo nový, mají všichni tendenci ho odvrhovat, tak jsem z toho byla dost nervózní.. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek.. Přišla jsem dost načas, takže už byli všichni na hřišti a já byla sama v šatně.. Převlíkla jsem se a nervózně sešlapovala schody k tělocvičně.

Konečně jsem tam došla, položila jsem si pití na stolek a vstoupila do tělocvičny.. Samožřejmě mě nikdo nevítal s otevřenou náručí.. :D Ale byla tam jedna holka, taková.. která se lišila od ostatních a viděla jsem, že taky stojí osamocená jako já.. Tak jsem sebrala odvahu a šla jsem za ní.. Daly jsme se do řeči, dokonce jsme spolu kecaly i při rozbíhání a rozcvičování.. :D A pak přišla její kámoška.. Pak už se se mnou moc nebavila, ale co.. Na řeči v podstatě nebyl čas.. :D

Po tréninku jsem se převlíkla a při odchodu jsem řekla: ,,Čau'' a čekala, jestli se někdo ozve.. Po pravdě jsem do toho moc nadějí nevkládala.. Ale moje obavy byly zbytečné.. Moje ,,čau'' se ozvalo zpátky.. :)

A tak teď už vykoupaná a osušená sedím u noťasu a píšu ,,zážitky'' ze svého prvního dne.. Dalo by se říct, že nervozita docela opadla.. A ikdyž se holky baví zatím jenom mezi sebou a já tam moc nezapadám, věřím a doufám, že se to změní.. Přece jenom, už jsme tým..

Brou noc, lidi :))

Dnešek byl celý nějaký ,,divný''.. Nejenom že mě celý den bolí ruka jako čert po očkování, ale taky jsme s kámoškou zažily šok v shoppinu..

Všechno bylo v pohodě, dokonce jsme si to dost užívaly.. Až do jedné chvíle..

Bylo kolem půl osmé večer.. Už jsme se chystaly domů, ale ještě jsme si nachvíli sedly do křesel.. Tam seděl nějaký kluk, který vypadal dost divně.. Ne vzhledově, ale i se tak divně choval.. Pořád se na nás díval a smál se jak ,,měsíček''.. Trochu jsme se ho zalekly tak jsme šly ještě směr k New Yorkeru.. Tam na nás volal jiný chlap, vypadal tak na třicet.. Kámoška mi utekla do New Yorkeru, ale já jsem si myslela že se chce jenom na něco zeptat, že třeba zabloudil, tak jsem se zastavila a ,,pobídla'' jsem ho k otázce.. Najednou na mě vybalil: ,,Tebe odněkud znám.. Ty jsi Pavla že?'' odpověděla jsem mu že nejsem a odešla s tím, že nás nechá být.. Ale nenechal.. Pořád za náma chodil, ikdyž jsme různě kličkovaly uličkama a byli tam lidi.. Tak jsme se po chvíli naštvaně otočily a řekly jsme: ,,Co chceš?!?'' na to od začal: ,, Klidně vám koupím všechno co chcete,...'' Zastavily jsme ho s odpovědí, že nechceme a odešly pryč.. Zase šel za náma a začal ještě ke všemu telefonovat.. Ikdyž jsme to do té doby braly spíš jako srandu, v téhle chvíli už začalo dost tuhnout.. Tak jsme přidaly na tempu a schovaly jsme se do kavárny, kde už kámoška začala telefonovat mamce.. Ještě kolem kavárny obcházel, ale nakonec se ztratil a my už ho díkybohu nepotkaly..
Sice už jsme pár podobných věcí spolu zažily, ale tohle byl zatím opravdu nejhorší zážitek.. Ikdyž to z článku tak hrůzně nevypadá, věřte, že bylo.. :-!

Měla jsem se vdávat, ve věku 14ti let.. :D Seděla jsem ve svém pokoji na posteli a nebylo mi zrovna do smíchu.. Pak za mnou přišla mamka a já jsem najednou začala strašně panikařit, že se vdávat nechci a že ani nevím kdo je můj ženich, jak se jmenuje atd.. :D A tak mě mamka začala utěšovat.. A najednou mi napsala kámoška na skype, jestli nechci ještě naposledy jako svobodná jet do shoppinu.. A tak jsme jely.. :D Měli tam obrovský stánek se zmrlinou, tak jsme si každá dala po kopečku a jely jsme zpátky.. Pak jsme čekaly na tramvajku a v tom mi mamka poslala sms, že můj ženich se jmenuje ,,Papay Jay''… :D A tak jsem si začala říkat kdo to jako je? :D A kámoška na mě, že se mám zeptat lidí na zastávce, něco jako např. ,,Kdo zná Brada Pitta?'' a v tom vyskočil jeden chlap a začal řvát přes celou zastávku, že Brad Pitt je nejlepší ze všech atd.. :D Pak tam byla nějaká blondýna, která na mě najednou vykřikla: ,,Tak nás tady zatraceně už nedrž jako rukojmí!''.. Na to jsem jen odvětila: ,,Já vás tady nedržím jako rukojmí huso, jenom chci vědět jestli tu někdo nezná nějakého Papaye Jaye..'' Chvíli na to pak jela tramvajka a my jely domů.. Později jsem se teda vdala za svého Papaye.. Ale musím říct, že můj ženich byl vážně kus.. :D

1. Zavolám ti.........někdy v příštím století
2. Věrnost..........slovo, které se vztahuje výhradně na fotbalové mužstvo
3. Potřebuju víc prostoru........pro všechny ostatní holky
4. Nechceš namasírovat?........chci zkusit štěstí
5. Není tu moc horko?.........svlékni se
6. Ahoj. Máš fajn kamošku..........líbí se mi a tebe chci jen využít
7. Je ošklivá, je to lesbička..........nestála o mě
8. Nejsem připravený...........přinejmenším ne s tebou
9. Můžeme být kamarádi.........je konec a nejspíš se vidíme naposledy

Stíny (do školy): světle modrošedá, modově zlatá, meruňková, pastelově růžová, světle šedomodrá, zlatohnědá, světle oranžová, kakaově hnědá

Stíny (na párty nebo rande): stříbrná, hnědorůžová, broskvová, lososově růžová, starorůžová

Tužka na oči: tyrkysově zelená, hnědý lískový oříšek, antraciová šedá, hnědorůžová, tmavě hnědá, pastelově fialová

Řasenka: šedá, modrá, černá, hnědá